Bubeníček Ota

BUBENÍČEK Ota
* 1871 – † 1962

–
(31. října 1871 v Uhříněvsi u Prahy – 10. září 1962 v Mladé Vožici) byl český akademický malíř, loutkářský průkopník, herec a sokol.
Malíř krajinář v Uhříněvsi, bratr malíře Jindřicha Bubeníčka. Zprvu se probíjel v Haasově litgrafii jako litograf.
Touha po umělecké volnosti ho zavedla na Akademii výtvarných umění v Praze. Studoval zde v letech 1899–1904, nejvíce se věnoval krajinomalbě a umělecky byl zejména ovlivněn Juliem Mařákem. Čerpal také z rad a tvorby profesorů Antonína Slavíčka a Rudolfa von Ottenfelda. Po studiu v roce 1905 mu bylo uděleno absolventské Hlávkovo cestovní stipendium do Mnichova a Paříže i Belgie a Nizozemí. V roce 1907 druhým stipendiem opět odjel na delší dobu do Paříže.
Hlavním motivem Oty Bubeníčka je český venkov v různých obdobích roku, chalupy, košaté stromy, rybníčky a pole. Obrazy s krajinomalbou byly malovány v duchu realismu, s neporušeným charakterem přírody, bohatou barevností a stylizovaností. Neopomněl ani na lidovou architekturu. Jeho malby jsou v dnešní době i dokumentární. V jeho obrazech se často objevovaly motivy Tater, Krkonoš, Dalmácie a severní Itálie. V letech 1907 až 1908 maloval na moravském Valašsku, od roku 1909 v jižních Čechách (Písecko, Prachaticko a Strakonicko), poté i na dalších místech (Týnec nad Sázavou, Železné Hory, Turnovsko, Jilemnice a jinde) a na Slovensku (1936 – 1937). První světová válka přerušila jeho toulky s malířskou tornou po vlastech českých; byl jako vojín přidělen (s jinými malíři a sochaři) k restaurování poničených Assamových fresek a k znovuzřízení vnitřku kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Od roku 1932 až do své smrti žil a pracoval v Mladé Vožici u Tábora. Za druhé světové války byl roku 1943 gestapem zatčen a v Táboře vyslýchán v souvislosti s pátráním po přechovávané ilegální vysílačce. Do vysokého stáří Bubeníček kreslil i maloval, vystavoval a stal se jedním z nejoblíbenějších Mařákovců vůbec.

[ zdroj: Nový slovník československých výtvarných umělců
– třetí značné rozšířené vydání * I. část A – K *
– vydavatelství Práce v Praze ]